Prosím nekopírujte texty ani obrázky bez svolení autora

Srpen 2018

Mozek a jeho neomezený potenciál?

30. srpna 2018 v 0:05 | [Juriju]In the past
5 let je to od publikování poslendího článku. Od té doby jsem výrazně změnil pole působnosti a s trochou nostalgie mi přišlo líto to tu nechat jen tak ladem, a tak sem aspoň hodím článek o něčem, čím se teď zabývám. Třeba si v tom někdo něco najde:)) Wualá - nejzáhadnější mašina na planetě, kterou si nosíme mezi ušima a ještě pořád nevíme, jak vlastně funguje.

Mozek. Záznamové zařízení každodenní reality nebo supervýkonný počítač schopný se sám reprogramovat?


Procesu, kdy se mozek mění a reorganizuje se říká Neuroplasticita. Je to odpověď na neustálé změny, které z našeho okolí přichází, aby nás mozek co nejlépe přizpůsobil požadavkům, které jsou kladeny. Takový fenomén je dobře viditelný i kulturně. Zvyky a tradice, ve kterých jsme vychováváni nás mění. Naši rodiče na nás mají podstatnou část života nemalý vliv a výrazně ovlivňují, kdo z nás nakonec vyroste. Požadavky pro přežití jsou do nás vštěpovány od útlého věku. Pro aktuální potřeby uchopím celý moderní "Západ" nehledě na mírné odlišnosti jednotlivých států a globalizaci jako jednu Kulturu. Od mala jsme vychováváni tak, abychom se vypořádali s informačním chaosem kolem nás. Učíme se dobře vystupovat ve společnosti, obohacujeme slovní zásobu a umíme počítat od útlého věku. Abychom mohli čelit soutěživosti našeho světa, musí být na vysoké úrovni i naše gramotnost. A tomu se přizpůsobují naše mozky, doslova v sobě živí kulturu, kteoru si osvojujeme.

Na opačné straně světa, uprostřed oceánu obývá malé ostrůvky kmen Mokenů. Mokenové se stále živí jako sběrači a protože tráví většinu svého života na vodě, svou potravu ve vodě také shání. Aby přežili, musel se jejich mozek přizpůsobit adekvátním způsobem. Mokenové se často musí pro potravu potápět hluboko pod hladinu. A to bez dýchacích přístrojů a potápěčských brýlí. Avšak oni je ani nepotřebují: Pod vodou si vyvinuli dostatečně ostrý zrak, že vidí téměř tak dobře jako na souši. Zárověň se jejich tep dokáže natolik zpomalit, že pod vodou vydrží o mnoho déle, než my. Mozek se přizpůsobil prostředí a mapa neuronů, která překládá vizuální vjemy z našich očí, expandovala do okolí a zvětšila tak svůj povrch. Zrak má tak k dispozici větší kapacitu prostředí a je schopen si poradit i s podvodním prostředím, kde se láme světlo a způsobuje nám tak rozostřené vidění. Tato změna ale proběhla na úkor jiných oblastí. Například právě těch, které zodpovídají za naši schopnost počítat složité matematické příklady.

Všechny tyto změny mají původ ve velmi útlém věku jedince. Kdybyste dítě Mokenů vychovávali v západní společnosti, nepochybně by se naučilo všechno to, co my s přehledem ovládáme. Část naší existence, kdy dochází v mozku k masivním změnám, nazýváme kritické období. Všichni jsme si jím prošli. A co to má za následek?
Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty … Všichni umíme náš mateřský jazyk docela kvalitně ovládat. A nemuseli jsme v našich 3 letech života hluboce dumat nad významy slov ani gramatikou. Dalším příkladem je, když po ulici, kterou právě přecházíme, jede auto. Nemusíme složitě počítat, za jakou dobu auto bude u nás a jestli je bezpečné právě ted přejít. Vyvinuli jsme si za nějakou dobu patřičný odhad, což je ale pořád v jádru nesmírně složitý proces. Vyvinul se nám ale nějakým zázrakem v mozku bez našeho vědomého přičinění.


Kritické období je čas, kdy je schopnost mozku měnit se nejvyšší. Vědomě neustále přijímáme obrovské množství informací. Kdybychom každé z nich věnovali maximální pozornost, způsobilo by to obrovský chaos. Mozek si proto vytváří filtr. Nechává všechny stimuly volně přicházet našimi smysly, a pak věnuje pozornost těm, co vyhodnotí jako nejdůležitější. Tento filtr je rozbitý například u lidí se schizofrenií nebo autismem.

Celého procesu "učení bez námahy" se účastní celá řada faktorů. Já se zde pokusím popsat jen malý střípek z toho všeho. Tím jsou struktury v mozku nukleus basalis a retikulární formace. Oba dva regiony hrají roli v naší pozornosti. Při učení neurony produkují protein zvaný BDNF. Jeho vyplavení "zapíná" n. basalis, což způsobí nadprůměrnou pozornost regulací výše zmíněných filtrů. Mozkové mapy během kritického období narůstají, jak přijímají okolní stimuly a pak svou nabyté informace reorganizují podle důležitosti. Dá se říct, že neurony svádí boj o každý kousek volného prostoru. Profesor Merzenich známý svými kontroverzními experimenty, které ale měli důležitý dopad na medicínu, prokázal soutěživost neuronů na Kočce. Když kočce procházející kritickým obdobím zavázal levé oko. Nevyvinula se jí mozková mapa, která by překládala stimuly z levého oka. Místo toho celý prostor zabralo oko pravé.


Toto období ve velké míře ovlivňuje naše vlastnosti. Děti narozené v Asii si vyvíjejí téměř absolutní sluch. Jejich řeč je totiž natolik posluchově náročná, že musí dokázat rozlišit jemné detaily v intonaci. Naproti tomu nedokáží poznat rozdíl mezi americkým r a l.


V 60. letech panoval názor, že lidský mozek je neměnný a podmínky, s kterými se rodíme jsou tedy finální. Je tu ale jendo velké ALE !

Nejen v kritickém období náš mozek prochází masivní změnou. V pubertě nám zmizí jen tak nějakých 45% synapsí. To je skoro polovina mozku což? Jde o to, že mozek redukuje počet informací na menší počet neuronů a zbylé synapse, které jsou nepoužívané nebo málo živené, zkrátka zmizí. V té chvíli se ocitáme na poli zvyků a stereotypů. "Dospělí přemýšlí jinak než děti". V dospělosti začínáme víc lpět na vytvořených stále se opakujících činnostech. I stav naší mysli se ustálí a vytyčí si nějaké cíle a požadavky. Změna se stane náročnou, protože je nepohodlná oproti komfortnímu opakování myšlenek, věcí a tak dále. Neustálým opakováním činností, vzorců chování i emočních reakcí živíme v mozku ty struktury, kde jsou tyto vzorce kodovány. Jejich zakořenění se stane masivnější a potenciální změna náročnější. Lidé, kteří mají vyvinutý silný vztah s Bohem, k němu často promlouvají ve své hlavě. Entita boha se pak stane součástí jejich mozkových struktur. Jakoby byl v jejich hlavě, kde mohou hovořit s jeho hlasem. Aby hlas Boha zmizel, museli by ho začít aktivně ignorovat. Tím by oslabovali mozkovou mapu, kodující Boha postupně tak, že by úplně vymizel. Tohle byl jen příklad. Ale rád bych tím rád načrtl mechanismus.


Mindset. Stav naší myslí, kterou každodenně krmíme. Ať už vědomě či nevědomě. Odráží se na tom, jak nás vnímá okolí a jak my jej. Jak jsme schopni reagovat na emočně náročné situace a jak přistupujeme k životu. Každý mozek je jiný. Každý má různé deficity a nedokonalosti. Každý jiné. Někdo je má větší někdo menší. Neuroplasticita nám skýtá neuvěřitelné možnosti. Zároveň tak dává naději každému, kdo se nachází v extrémním rozpoložení, dostat se svým snažením na optimální "baseline" lidské mysli. Jako společnost jsme se dopracovali obrovského pokroku ve všech odvětvích. Ale jak vyvíjíme technologie, tak zároveň vyvíjíme sami v sobě extrémní rozpoložení. Mánie, deprese, ADHD a další vychýlení z optimální hladiny našich smyslů. Ve skutečnosti se z každé těchto věcí dá těžit, jen ji musíme mít pod kontrolou. Vědomě. Pouhá myšlenka má za následek mírnou reorganizaci mozku. Tudíž to, jak přemýšlíme, jaký Mindset sobě tvoříme, může pomoci bojovat s našimi nedostatky, diagnózami a nálepkami. Vadí vám na vaší osobnosti něco? Změňte to. Vadím vám něco? Změňte to. A soustřeďte se na to. Mniši v horách se soutředí na kultivování svého já. Na porozumění sobě a světu. Uvědomují si své nedostatky a chyby. Učí se pozitivně přemýšlet. I o smrti. Ovládají svou mysl. Ty můžeš také. Náš mozek je nástroj, který nám skýtá neomezené možnosti.