Prosím nekopírujte texty ani obrázky bez svolení autora

Listopad 2010

pavučina z doby dinosaurů

17. listopadu 2010 v 15:00 | juriju |  Bezobratlí
Nikdo by nečekal, co se může skrývat v takovém obyčejném kusu jantaru. Právě kus jantaru nalezený na pláži v Anglii překvapil vědce celého světa. Ukrýval se v něm totiž pavoukovec se sítí. Stáří pavouka i sítě se datuje do Křídového období před 120 miliony lety. Jantar se rozebral na menší části a každá skulinka byla pečlivě prozkoumána těmi nejlepšími mikroskopy. Dnešní pavouci se moc nevyvinuli od jejich pradávných forem. Trochu zdokonalili techniky lovu, ale jinak nic. Pavouk v minulosti totiž na chytání kořisti také používal lepkavá vlákna. Složená z též látky. Hedvábí pavoučí sítě je velmi jemný materiál a proto je vzácné, aby se taková věc dochovala až do současnosti. Nejspíše musela pryskyřice pavučinu i s pavoukem smést a tak zůstalo po celých 120 milionů let. Kromě vzácného pavoučího vlákna, jantar také obsahoval pravěké mikroby. Včetně actinobacterií. To byli nejstarší bakterie, které rozkládali půdu.

spider_in_amber-copy


zde jsou vidět lepkavé kapky na vláknech pavučiny

obří vážky v současnosti

16. listopadu 2010 v 23:22 | juriju |  dinosauři v 21.st
Konečně po letech bádání je tu jeden z prvních úspěchů, jak se dostat do života v minulosti. Tento úspěch se týká Karbonského hmyzu. Paleobiologičtí vědci přišli na to, že vážky před 300 miliony lety měli vyšší koncentraci kyslíku než dnes. To způsobylo, že hmyz dorůstal daleko větších rozměrů. I Rostliny dosahovali obrovských velikostí. Tuto teorii si chtěli následně ověřit. Nasimulovali v laboratorních sklenících podmínky, krteré panovali na Zemi v Karbonu. Vědci, v čele s vedoucím celého projektu Johnem Vandenem Brooksem, vytvořili 3 různá prostředí, do kterých umístili jedenáct skupin hmyzu. První prostředí nasimulovali do období Paleozoika s koncentrací kyslíku 31%, druhé prostředí nasimulovali do období před 240 miliony lety a třetí do dnešní doby. Chtěli zjistit jak se hmyz časem vyvíjel. V laboratoři měli k dispozici 225 nymf vážek. Každý den jim museli poskytovat stravu. Opravdu došlo ke značnému růstu. Vážky sice nedosahovali velikosti tehdejší Meganeury 70 centimetrů, ale zvětšili se minimálně o jednu šestinu jejich původní velikosti. Zjistili, že vážky a brouci s vyšší koncentrací kyslíku rostli, ale švábi zůstali po celou dobu stejní. S nižší koncentrací se dokonce začali zmenšovat. Vážkám se při pokusu začali zvětšovat dýchací ústrojí a tomu se nejspíše přizpůsobovalo i tělo. John Brooks řekl, že chce projekt ještě zopakovat. Rád by věděl, jak kyslík ovlivňuje hmyzí metabolismus, chování, rychlost, pohyblivost a další věci. Doufá, že těmito projekty docílí k nástroji, kterým by šlo měřit koncentrovanost kyslíku z minulosti, například z jantaru.

Meganeura

vážka odchovaná v laboratoři

PŘÍŠTĚ: neprozradím co, ale máte se na co těšit, protože poslední dobou se toho ve světě paleontologie událo celkem dost.

projekt Dromaeosauridae - část 1

15. listopadu 2010 v 17:42 | juriju |  paleontology projekt
Samotný pojem Dromaeosauridae znamená běhající ještěři. Tato skupina tak byla pojmenována podle prvního nálezu známého jako Dromaeosaurus. Dromaeosauridi mají ptačí předky. S příchodem Křídového období se pro ně naskytl prostor a začali se vyvíjet více, než v Juře. Nedorostli sice gigantických rozměrů, ale vlastnili smrtonosné zbraně. Jejich kosti se našli na všech kontinentech kromě jižní Ameriky. Byla to jedna z nejúspěšnějších skupin. Měli celkem velký mozek k poměru svému tělu. Lebka byla protáhlá a očnice směřovaly dopředu, aby dravec přesně lokalizoval kořist. Největší zásluhu na jejich úspěšnosti v lovu měli právě proslulé končetiny. Byly dlouhé a dravci díky nim běhali vysokou rychlostí. Kořist nad nimi často neměla žádnou šanci. Na noze na prvním prstu byl zahnutý dráp, který sloužil k usmrecení kořisti, nikoli k rozpárání. Nosili ho zdvyžený, nejspíše aby si ho neobrousili. U některých drobnějších druhů, jako například u Rahonavise, mohl sloužit k přychycení na stromě. Dromaeosauridi měli dlouhý esovitý krk, aby se lépe dostali k masu kořisti. U Dromaeosauridů tvořil velkou část délky těla ocas. Ten nesloužil jako protizávaží, ale jako stabilizátor. Dnešní gepard je nejrychlejší zvíře planety a svůj ocas používá pro udržení stability při běhu. Stejně fungoval i ocas u Domaeosauridů. U známého druhu Velociraptor se nádherně zachovaly ocasní články. Ocas mohl bez problémů ohýbat ze strany na stranu. Dromaeosauridi nepatřili k obrům. Avšak najdou se zde i vyjímky. Mezi ně patří druhy Utahraptor a Austroraptor. Tito dva zástupci často přesahovali velikost pěti metrů. Dromaeosauridi nedorůstali velikosti jako T-rex, ale vlastnili jednu výhodu oproti ostatním. Lovili ve smečkách. Když se Tyrannosaurus postavil Triceratopsovi, tak byly síly vyrovnané. Triceratops se zaměřil jen na jednoho jedince. Jenže když se na něj plížili Deinonychové ze všech stran, tak se zmohl nanejvýš jich pár zranit. Hbití a drobní Deinonychové na něj naskákali a on je ze svých několikatunových zad nemohl setřást. To byla jejich výhoda.Je velmi mnoho důkazů, že tělo Dromaeosauridů bylo pokryto peřím. Na zkamenělinách je u některých druhů vidět. Měli drobné "náznaky" křídel. Na předloketní kosti se jim vyjímaly dlouhá pera. Na ocase měli totéž. Pomáhalo jim to k aerodynamičnosti. Druh Microraptor měl peří i na spodních končetinách a mohl plachtit ze stromu na strom.
TAXONOMIE
Tuto čeleď založila dvojice Wiliam Diller a Barnum Brown, kteří v roce 1922 nalezli rod známý jako Dromaeosaurus albertensis. Tato čeleď se dělí na dalších 5 podčeledí. Na Dromaeosaurinae, Microraptorinae, Saurornitholestinae, Unlelagiinae a na Velociraptorinae.


Věk dinosaurů

14. listopadu 2010 v 21:47 | juriju |  dinosauří zajímavosti
Délka života dinosaurů. To je otázka, nad kterou přemýšlí mnoho paleontologů. Většinou vycházejí z poznatků o souščasně žijících plazech. Ale zjistit věk dinosaura je těžká záležitost i pro zoology. Každý druh dinosaura měl jinou průměrnou délku života, vzhledem k jeho velikosti a pohyblivosti. I v současné přírodě totiž platí, čím větší, tím starší. Ale existují i vyjímky. Například taková želva. Dožívá se až věku okolo 100 let. Velký vliv na věk má metabilismus. Z pohybu želvy můžete usoudit, že má pomalý metabolismus. Tudíž tolik nenamáhá tělo a dožívá se vyššího věku. Pokud takovýto fakt platil i pro dinosaury, můžeme usoudit, že takový "průměrný" dinosaurus jako byl například Tenontosaurus se mohl dožít tak kolem 50 let. U větších dinosaurů, jako byli sauropodi, mohl věk přesáhnout stovku. Například takový Ultrasaurus važící 100 tun se mohl dožít 120 let. Jeho metabilismus se s věkem zpomaloval a pohyblivost se zmenšovala. Tuto doměnku samozřejmě uplatňujeme pokud byli dinosauři teplokrevní. Kdyby byli studenokrevní, tak by jejich věk mohl přesáhnout 200 let života. Mnoho poznatků o věku dinosaurů nám poskytuje věda osteologie, která se zabývá kostmi a tkáněmi. Kosti každým rokem mohutněly a působyly větší oporu tělu. Také byly odolnější vůči úrazům. Londýnští vědci přišli na to, že kosti dinosaurům narůstaly po celý život. Takže jedinci rostli až do smrti. U některých kostí se výborně zachovaly letokruhy kostí. Věk Diplodoca byl tímto způsobem vypočítán tak na 100 let. Růst kostí se věkem zpomaloval. Když se takový Supersaurus vylíhl z vejce velkého asi jako meloun, tak musel dorůst do gigantické velikosti. Mládě tedy rostlo velmi rychle a za rok dosahovalo desetinásobku jeho velikosti po narození. Dnes už vědci dokáží zjistit, přibližně jakým způsobem tvor zemřel. Opotřebovanost kostí svědčí o stáří zvířete. Nepoškozený chrup napovídá tomu, že dinosaurus nezemřel přirozenou smrtí. Na tento údaj ale nesmíme tolik dbát, protože je tu velká pravděpodobnost, že zuby dinosaurům stále dorůstaly. Dinosauři také trpěli nemocemi a růstovými vadami. U některých dobných obratlů mohlo dojít k jejich srůstu. Například u diplodokova ocasu. Srůst obratlů omezil pohyblivost ocasu a diplodokus pravděpodobně padl za oběť. Velcí dinosauři byli dlouhověcí. Ale proč se mnohonásobně nerozmnožili?? Proč nebyli přemnožení?? Podle letokruhů na kostí a dalších poznatků je pravděpodobné, že sauropodi měli na rozmnožování málo času. Dospívali totiž asi ve dvou třetinách délky svého života. Další otázkou je vývoj druhů. Například stegosaurovi jsou velice podobní Kentrosaurus, Tuojiangosaurus nebo Wuerhosaurus. Evoluce probíhala určitým rytmem. Jedinci se stále zdokonalovali. Přizpůsobovali se podmínkám a těžšímu životu. Proto potřebovali velikost a zbraně. Z Plateosauridů se postupem času stali sauropodi. Theropodi byli silnější a sauropodi jim museli odolávat a zdokonalovali svou obranu a naopak. Dinosauři jsou rekordmany celého vývoje naší planety.