Prosím nekopírujte texty ani obrázky bez svolení autora

Kroniky pravěku - Ve stínu kapradin

19. dubna 2010 v 21:12 | Jiří Kryštof Jarmar |  Kroniky pravěku
Matička země jim ale přichystala další překážku. Stromy v lese najednou začali padat a celém stádu se vybavil jedinný pohled. Oheň! Připomínalo jim to cestu do téhle země. Les pomalu strom po stromu začal hořet. Stádo utíkalo co jim síly stačily. Postosuchové i Fasolasuchus se snažil prchnout z lesa a stáda si vůbec nevšímali. Ve stádě Ischigualastij bylo pořád a pořád míň jednotlivců. Vůdčí samec přestal věřit v naději a rozhlížel se za svým rozpadajícím se stádem. Náhle ale jako by při nich někdo stál. Na konci lesa už bylo vidět světlo. Stádo se rozrběhlo ze všech sil. Už už se zdálo že jsou venku, ale náhle před samce spadl hořící strom. Samec se vyděsil a běžel úplně jinou cestou. Stádo se rozuteklo do všech stran a rozdělilo se. Vůdčí samec se vzpamatoval a obrátil se. Nyní běžel zpět vést své stádo. Vítr už konečně pominul, ale oheň pořád představoval velkou hrozbu. Vůdce stáda konečně uslyšel zvuk, který moc dobře znal. Své druhy. Rozběhl se tím směrem. Konečně své stádo našel. Stáli na pusté louce. Nikde ani stéblo trávy. Všechno to vyhořelo. Lesa se už báli a tak zůstali přes noc na louce. V nemilosrdném živlu zahynulo mnoho jejich druhů. I jeden z největších predátorů, Fasolasuchus byl pohřben v ohnivém prachu. Nikdo ze stáda přes noc ani nezamouřil oka. Všichni byli ve střehu a čekali co se bude dít dál. Někteří to ale nevydrželi a usnuli na ohnivém hřbitově. Ráno bylo zase krásné a stádo se dalo do pohybu. Včele stál vůdčí samec a vedl je neznámo kam. Ani on nevěděl kam jdou. Celé stádo trpělo hladem. Jenže nikde ani rostlinka, nikde ani doušek vody. Všechno bylo vysušené a vyprahlé. Nad ohořelými stromy se začala objevovat skála. Oplývala zelení. V tom viděl vůdčí samec naději. Vyrazil směrem ke skále a stádo ho následovalo. Putovali už hodiny a hodiny bez přestávky. Les zdál být nekonečný, ale skála se zvětšovala a zvětšovala. Vůdce už zbystřil mýtinu na konci lesa. A konečně. Světlo! Voda! Kapradiny! Vůdce své stádo dovedl tam, kam měl. Uviděl rozsáhlou step, která se rozkládala na obrovském území. To je přece jeho rodný kraj. Jižní Amerika. Samec se ještě ohlédnul za zchátralým lesem a vydal se směrem ke skále. Ta skála byla úžina, kterou všichni prošli a uviděli nezčetné množství travin a kapradin. Opodál se pásli listrosauři a stádo dosáhlo po úmorné bitvě s přírodou toho, za čím putovali. Tam už jim nebezpečí nehrozí a můžou si v klidu žít. Putujícímu stádo konečně dosáhlo svého konce a vůdce byl spokojen. 

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

LÍBÍ SE VÁM MŮJ DINO BLOG???

ANO JE SUPER 45.4% (948)
NO JE DOBRÝ, ALE CHCE TO JEŠTĚ PŘIDAT 16.8% (351)
dobrý 10.8% (226)
nic moc 12.2% (255)
Je to nejhorši blog pod sluncem :( 14.7% (306)

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 20. dubna 2010 v 13:28 | Reagovat

Hezký!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama