Prosím nekopírujte texty ani obrázky bez svolení autora

Březen 2010

Kroniky pravěku - Ve stínu kapradin

11. března 2010 v 16:58 | Jiří Kryštof Jarmar |  Kroniky pravěku
V minulém díle:
Stádo běželo ke břehu oceánu.
Pronásledovali je dva Postosuchové.
Ti ale nedávali pozor a jednoho z nich
sežral Fasolasuchus. Ischigualastii
mířili k pískovcovým skalám.
Museli ale přejít nebezpečnou úžinu
na břehu oceánu. Z vody na ně vystartovali
dva Rutiodoni. Za nimi se ale začaly dělat
obrovské vlny a voda se začala čeřit.

pokračování:

VE STÍNU KAPRADIN - PÍSKOVCOVÉ SKÁLY

Za Rutiodony se začaly dělat obrovské vlny a ze zakalené vody se vymrštily obří protáhlé čelisti. Patřili obrovitému Shonisaurovi, který vyplul za potravou a náhodou ho hejno ryb přivedlo až k mělčině. Shonisaurus lapil Rutiodona a mrsknul s ním do vody. Druhý Rutiodon se bezmocně drápal na břeh, ale ozubeným čelistem nemohl utéct. Shonisaurus si svou kořist vtáhl do vody a v bezpečí skal s vědomím, že mu nikdo nemůže kořist vzít, oba dva Rutiodony spořádal. Vyděšené, ale udivené stádo, které nikdy tak obrovského tvora nevidělo, se znovu dalo do pohybu směrem k pískovcovým skalám. Vůdčí samec před sebou uviděl mládě, které moc pospíchá. Lákala ho šťamnatá vegetace. Náhle se ale ve stínu kapradin otevřeli červeně vzhlížející oči. Oči dravce Postosucha. Pečlivě sledoval svůj cíl. Ve výhledu mu bránili malí a nemotorní Paradapedoni, ale on si jich nevšímal. Mládě se najednou zastavilo a vůdčí samec stáda Ischigualastij věděl, že je zle. Nemohl s tím ale nic dělat. Byl moc daleko. Mládě pozdvihlo hlavu a zaposlouchalo se. Vítr tichounce vál a byl slyšet jen dupot stáda a skřeků Paradapedonů. Mládě pomalu otočilo hlavu a pohlédlo na rudé tělo v kapradí. Začalo uhánět pryč. Postosuchus ihned vyrazil za ním. Byl to běh o život. Postosuchovi se ale od nohy připletli malí a pomalí Paradapedoni a Postosucha zmátli. Ten se ale snažil běžet dál. Náhle se mu ale přimotal do cesty tlustý Paradapedon. Postosuchus si ho nevšiml a zakopl o něj. Zaryl hlavu do písku a sledoval jak stádo Ischigualastij prochází okolo něj. Byl tak zklamán porážkou, že v písku zůstal ležet a neobtěžoval se vstát. Ischigualastii konečně došli k pískovcovým skalám. Vlny oceánu do nich bily neuvěřitelnou silou a lámaly kusy pískovce, který stahovaly do hlubin. Rudá barva skal bila do očí a stádo jí bylo udiveno. Všude kolem skal byla šťamnatá vegetace. Skály protínaly úžiny a útesy, které byly někdy nebezpečné. Stádo se ihned pustilo do plnění svých žaludků. Večer si odpočinuli a vyčkávali rána. V noci bylo ale ticho. Až moc podezřelé ticho. Byl slyšet jen oceán, vítr a stromy. Ani křiklaví pterosauři nebyli slyšet. Všichni drobní savci byli zalezlí ve svých norách a krčili se jako by mělo něco přijít. Vůdčí samec s nedůvěřivým pohledem zdvihl hlavu nad zem a rozhlédl se po okolí. Matka Země přichystala stádu nečekanou zkoušku. Země se začala otřásat. Vůdčí samec začal litovat, že se vydal se stádem do neprobádaných krajů. Měl přece stádo chránit a ne aby ho hnal do spárů smrti. Stádo se dalo do pohybu a začalo utíkat do hloubi lesa. Náhle se ale začal propadat písek. Na pláži se začaly tvořit duny a opozdilci v nich bezmocně mizeli. Země jim ale přichystala další překážku.

Jak to se stádem dopadne??? Jakou překážku přichystala Země??? Dočkají se vůbec Ischigualastii rána??? To vše až příště

Shonisaurus v mělkých vodách

Dimorphodon

7. března 2010 v 21:06 | Jiří Kryštof Jarmar |  obrázky dinosaurů
Dimorphodon lovící vážku

Dinosauří překlady jmen část 4

7. března 2010 v 20:51 | Jiří Kryštof Jarmar |  dinosauři
Tyrannosaurus - Tyranský ještěr

Utahraptor - utahžský lupič


Ceratosaurus - rohatý ještěr


Majungatholus - ještěr z Majungy



Dilohosaurus - ještěr se dvěma hřebeny


Carnotaurus - masožravý býk