Prosím nekopírujte texty ani obrázky bez svolení autora

Únor 2010

COELODONTA ANTIQUATIS

27. února 2010 v 18:27 | Jiří Kryštof Jarmar |  obrázky dinosaurů
Dva krásní COELODONTA ANTIQUATIS.

Click here to close this window


projekt vodní živočichové - 3. díl

27. února 2010 v 18:26 | Jiří Kryštof Jarmar |  paleontology projekt
Pteryghotus
výskyt - na všech kontinentech kromě Antarktidy.
velikost - 2,3 metrů
tvorové s kterými žil - Brontoscorpius, Cephalaspis..
doba - Silur až Devon

Cryptoclidus
výskyt - v Anglii
velikost - 8 metrů
tvorové s kterými žil - možná Liopleurodon, Ichtiosauři
doba - Jura

Basilosaurus
výskyt - USA, Egypt, Pákistán
velikost - až 18 - 20 metrů
tvorové s kterými žil - Dorudon, Moeritheriidae
doba - Eocén

NEPŘÍTOMNOST od 27. 2. 2010 od 19:00 hod do 7.3.2010 do 14:00 hod

27. února 2010 v 17:59 | Jiří Kryštof Jarmar |  DINO forum

NEPŘÍTOMNOST

Dnes 27.2.2010 v 19:00 do 7.3.2010 do 14:00 hodin hodin odjíždím na lyžařský výcvik do Rokytnice nad Jizerou. Po tu dobu nebudu moci psát články. Vím, že jsem teď celkem dlouho nepsal články, protože jsem byl u babičky, ale v neděli hned jak přijedu se budu snažit napsat nějaký článek. Asi pokračování Kronik pravěku.


Paleontologická zahrada - Výprava pro Masiakasaura 3

27. února 2010 v 17:51 | Jiří Kryštof Jarmar |  Paleontologická zahrada
V minulém díle:
paleontologové se snažili nalákat
Majungasaura do portálu, ale nepodařilo se jim to.
Dále našli druhého Majungasaura a ukradli mu vejce.
Dali je do inkubátoru v parku. Šli dál k jezeru a konečně
uviděli Majungasaura. Pomalu se k nim přibližovali a.....

POKRAČOVÁNÍ:
Přiblížili jsme se a náhle se ukázal druhý Masiakasaurus. Chtěl ukrást rybuprvnímu Masiakasaurovi. Oba dva začali nepříjemě křičet a jeden druhého zastrašoval. To byla příležitost pro nás. Zapl jsem portál a přiblížil se k Masiakasaurům. Vzal jsem jim ryby přímo pod nosem a oni si nás nevšimli. Až později jeden zareagoval a běžel za mnou. Rybu jsem hodil do portálu a Masiakasaurus běžel za ní. Druhý byl udivený a začal před námi utíkat. Ohlédnul se kam běžíme a náhle nemotorně zakopl o kládu, která ležela na pláži. Nick hned na Masiakasaura hodil síť a začali jsme ho táhnout do portálu. Před portálem jsme ho pustili a on nám vběhnul do parku.

Vypnul jsem portál a chtěli jsme pokračovat k našemu uvízlému autu. Najednou se z lesa před námi, vyřítil Majungasaurus a namířil si to přímo proti Rapetosaurům. Vyhlédl si jednoho a začal nelítostný boj. Majungasaurus se několikrát zakousl do krku Rapetosaura. Rapetosaurus ale Majungasaurovi zasadil několik velmi tvrdých ran ocasem. Uviděl jsem jak se Majungasuchové začali pomalu plazit do vody. Stádo Rapetosaurů se začalo hrnout do lesa. Majungasaurus zasadil Rapetosaurovi poslední a smrtící ránu do krku a tím ho zabil. Majungasaurus se ale nemohl z kořisti radovat dlouho, protože se náhle začala zvedat vlna a z vody se vyřítil obrovský a hladový Majungasuchus. Zakousl se Majungasaurovi do nohy a Majungasaurus začal s řevem utíkat z místa boje. Majungasuchus si mršinu Rapetosaura vtáhl do vody a začal ji spolu s ostatními Majungasuchy okousávat. Trhali z ní kusy masa masa. My jsme tomu jen nevině přihlíželi.. Pak jsme se tedy vydali pro naše auto. Museli jsme se prosekávat zpět, protože naši bývalou cestu jsme ztratili. Když jsme už konečněviděli mokřadu s naším uvízlým jeapem, zaradovali jsme se, ale to jsme asi neměli dělat. Za námi totiž začali rupat větve a stromy. Byly to 17. metrová monstra, Rapetosauři. Zapl jsem portál a celé stádo stádo jím prošlo. Jen dvě mláďata váhala. Nakonec se ale vydala i ona za dospělci. Teď byl malý problém. Jak vytáhnout auto z mokřady. Něco mě napadlo. Zaběhl jsem do parku pro kus masa a připevnil ho na leno. Vrátil jsem se k autu a začal s masem mávat nad vodou. Najednou se objevila vlna. Na toto jsem právě čekal. Z vody vyskočil Majungasuchus a zakousl se do masa. S autem to prudce trhlo a Majungasuchus měl maso pořád v tlamě. Lano bylo připevněno za nárazník a Majungasuchus nás táhl přímo k portálu. Před portálem jsem lano uřezal a pluli jsme do portálu. Majungasuchus byl spokojen s potravou a my jsme byli i s jeapem skoro v parku. Majungasuchus se za námi ohlédl a s otevřenou tlamou s mase sledoval, jak mu jeho jednodenní plechovýkamarád spolu s námi mizí miliony et v budoucnosti. Vrátili jsme se tedy zpět do parku a Masiakasaury umístili pěkně vedle Rahonavisů. Rapetosaurům jsme dali velký výběh. Už jsem chtěl vykročit směrem domů, když vtom se ozvali paleontologové z Madagaskaru, že našli lidské stopy ve zkamenělé opuce z Křídy. S Nickem jsme se na sebe podívali a začali se smát. :D

KONEC

Příště : Výprava pro Yangchuanosaura

Chasmosauři

26. února 2010 v 23:43 | Jiří Kryštof Jarmar |  obrázky dinosaurů
Nádherný obrázek dvou Chasmosaurů v jejich přirozeném křídovém prostředí.

obrázek camarasaura

26. února 2010 v 21:39 | Jiří Kryštof Jarmar |  obrázky dinosaurů
Tak a konečně jsem se naučil malovat dinosaury na počítači. Zde je jeden z mých prvních výtvorů, camarasaurus. Právě ještě dělám na okolí a rostlinách, takže později přidám ještě jeden obrázek camarasaura, ale s prostředím.


Cesta za dinosaury - soutěž část 4

21. února 2010 v 19:07 | Jiří Kryštof Jarmar |  DINO forum
Napište jednu z těchto zemí.
vždy když někdo napíše některou z těchto zemí, tak tu zem smažu.


Colorado



Ještě odpověte na otázky:
Kde se nachází formace Ischigualasto???

Co je to za krokodýla na obrázku??? zařazuje se do čeledi Phytosauridae, žil v Evropě (Švícarsko, Německo) i Severní Americe. Dorůstal 3-8 metrů. Žil v pozdním Triasu.

Vyhlášení 3. kola soutěže

21. února 2010 v 18:44 | Jiří Kryštof Jarmar |  DINO forum
Ještě pár kol a je konec téhle soutěži.

HAAS získal kufřík
HAAS vlastní - kufřík, štěteček, lupu

mojeznamky získal lupu
mojeznamky vlastní - lupu, kladívko, kufřík

Davna-historie získal štěteček
Davna-historie vlastní - kladívko, kufřík, štěteček

Deinonych získal kladívko
Deinonych vlastní - štěteček, dláto, kladívko

Tom získal dláto
Tom vlastní - dláto, sádru, lupu

monolophosaurus

19. února 2010 v 18:33 | Jiří Kryštof Jarmar |  obrázky dinosaurů
Krásný molophosaurus

Theropodi - Giganotosaurus

18. února 2010 v 14:30 | Jiří Kryštof Jarmar |  návrat dinosaurů

GIGANOTOSAURUS

VÝSKYT - Jižní Amerika, Argentina

DOBA - Křída před 98 - 96 miliony let

VELIKOST - 12-13 metrů

Klikni pro uzavření
Návrat dinosaurů - Giganotosaurus

Návrat dinosaurů - úvod

18. února 2010 v 12:29 | Jiří Kryštof Jarmar |  videa o dinosaurech

NÁVRAT DINOSAURŮ

Zde je malá ukázka.
Prosím neberte vpotaz text na konci videa. Toto video jsem dělal asi někdy před rokem.

Kroniky pravěku - Ve stínu kapradin

18. února 2010 v 11:42 | Jiří Kryštof Jarmar |  Kroniky pravěku

Ve stínu kapradin - Nebezpečné překážky

Minule:
Stádo Ischigualastij utíkalo před bouří.
Bouře zabila vůdce stáda.
Stádo dorazilo do Nové země plné
kapradin. Dva samci začali bojovat o
vůdčí pozici ve stádě. Začal krutý boj.
Drápali se vráželi do sebe a kousali se.
Mladší samec se tomu staršímu zakousl do krku.

Pokračování:
Mladší samec se tomu staršímu zakousl do krku a nechtěl pustit. Starší ho pak praštil hlavou, až se ozvalo zadunění. Oba dva samci začali postupovat do vody. Voda se začala barvit do červena. Starý samec porazil mladšího na záda a celý rozzuřený se chystal na poslední ránu. Náhle se za ním oběvil nám už známý stín. Stvoření vyrazilo z vody a zakouslo se staršímu samcovi Ischigualastii do boku. Stáhlo ho do vody a starý samec prosil skřeky o pomoc. Nebe se zaplnilo nářkem, ale samec zmizel pod hladinou vody. Mladý samec vyběhl z vody a díval se kam pluje ten stín. Bylo jich tady plno. Ten záhadný tvor, který utopil tolik Ischigualastij u řeky se nazýval Rutiodon. Ve vodním prostředí na něj nikdo neměl, kromě obrovských mořských tvorů. Stádo mělo tedy nového vůdce. Mladého Ischigualastiu, který pomocí Rutiodona získal vůdcovství ve stádě. Vedl stádo směrem k moři, protože tam bylo tepleji. Usadili se poblíž stáda Desmatosuchů. Všichni se bezstarostně popásali, ale najednou stádo Desmatosuchů začalo nervozně pobíhat. Ozval se řev masožravce toužícího po kořisti. Byl to místní pán, Postosuchus. Vylezl z křoví a začal pronásledovat Ischigualastii. Náhle se k němu připojil i druhý Postosuchus. Stáda Ischigualastij i Desmatosuchů začala prchat. Postosuchové je ale doháněli. Skočili na jednu samici Ischigualastii a chystali se jí podat poslední ránu. Náhle se ale ovšem ozval další řev. Daleko hlasitější. Postosuchové zbystřili a zapoměli na svou kořist. Samice Ischigualastii se hbitě zvedla a uháněla pryč. Postosuchové si řevu přestali všímat a znovu se dali do pronásledování stáda. To byla ale chyba. Postosuchové nevnímali okolí. Nad jedním postosuchem se objevil stín. Obrovská tlama s tesáky. Postosuchus se kňučivým zvukem snažil prchnout. Ale marně. Tento predátor nejedl již 3 dny. Postosucha vymrštil do vzduchu a obrovskou ranou tlamy ho zakousl. Druhý Postosuchus raději zapoměl na pronásledování stáda a dal se na útěk. Obrovský predátor hladově rval kusy masa z Postosucha. Živý Postosuchus se schoval v houští a pozoroval predátora. Nikdy ho neviděl. Vždy byl jen on pánem kapradinového lesa a soky měl jen v jiném Postosuchovi. Náhle se ale oběvil někdo větší a jeho vládu přebral. Ischigualastiům tento tvor byl hned povědomí. Musel je pronásledovat, jinak by se sem nedostal. V Jižní Americe ho znali velmi dobře. Stáda těchto predátorů na ně útočila den co den. Byl to obávaný desetimetrový Fasolasuchus. Stádo toho dnes už mělo dost a chtělo si oddychnout. Fasolasucha si už nemuseli všímat, protože byl nasycen. Ráno se stádo dalo znovu do pohybu. Mířili k pískovcovým skalám. Museli ale projít úžinou moře, která byla nebezpečná. Hloubka vody se tam zvětšovala. Ale stádo lákala bujná a šťamnatá vegetace, která se rozprostírala u pískovcových skal. Začali rychle pobíhat mořskou úžinou. Voda se jim pod nohama čeřila bahnem. Až moc se čeřila. Pohyb stáda Ischigualastij přilákal dva Rutiodony. Stádo se vylekalo ale nepřestalo přebíhat. Rutiodoni si to namířili přímo proti mláděti. Za Rutiodony se ale objevil gigantický stín. Tito dva Rutiodoni totiž zapoměli, že se nacházejí v mořských vodách a né na mělčině. Voda se začala čeřit a na hladině se dělaly obrovské vlny.

Co bude ten gigantický tvor ve vodě?? Co se stane s mládětem?? A dorazí vůbec Ischigualastii k pískovcovým skalám??? To se dozvíte již příště.

Popis - z houští se vynořil Fasolasuchus a potichu si to namíři k Postosuchovi

projekt vodní živočichové - 2. díl

18. února 2010 v 11:00 | Jiří Kryštof Jarmar |  paleontology projekt

Cymbospondylus
Výskyt-Triasská moře a oceány v Evropě a USA.
Velikost- 6-10 metrů
Tvorové s kterými žil-Shonisaurus, Tanystropheus, nothosaurus
Doba- Trias před 240-210 miliony let


Shonisaurus
Výskyt-Triasská moře v USA.
Velikost- 15-23 metrů (záleží na druhu)
Tvorové s kterými žil-Cymbospondylus, belemniti
Doba-spodní Trias před 230 miliony let.


Tanystropheus-
Výskyt-Evropská Triasská moře
Velikost- 6 metrů
Tv.orové s kterými žil-Cymbospondylus, Nothosaurus
Doba- před 232 miliony lety

Videa:
Nothosaurus, Cymbospondylus a Nigel Marven
Obrázkové video s Tanystropheem


Olgoj Chorchoj

17. února 2010 v 19:23 | Jiří Kryštof Jarmar |  kryptozoologie

Olgoj chorchoj

Jeden z nejzáhadnějších tvorů 21. století je právě gigantický červ Olgoj chorchoj. Tento Mytický tvor má červené zbarvení a žije na jižní části mongolské pouště Gobi. Tento krvelačný čerb dosahuje délky údajně 1,5 metrů a člověka nebo jiné zvíře dokáže usmrtit na vzdálenost 5-7 metrů. Objevuje se jen v nejteplejším období roku. Žije pod pískem. Vylézá za potravou a údajně se pohybuje po boku. Vypadá to jakoby kutálel sudy. Při útoku na oběť se jeho přední část těla vztyčí a zrudne do tmava. O tom, jak Olgoj chorchoj zabíjí je několik teoríí. Ty, které se jeví pravděpodobné jsou, že Olgoj zabíjí pomocí elektřiny a tak svůj cíl dokáže s přehledem zabít, nebo útočí pomocí silného jedu, který je umístěn v bublině na těle. Při útoku Olgoj smrskne bublinu a zasáhne jedem cíl. Jed při kontaktu s lidskou pokožkou je prý schopen zabít člověka v několika vteřinách. Olgoj je údajně rychlý a umí se dobře pohybovat po písku. Zvíře nebo člověk se o něco hůře pohybují po písku, protože se zabořují do země. Olgoj má tedy čas na usmrcení kořisti. Několik Mongolů se údajně s Olgojem setaklo. Mongolové se ho bojí a tak ani nevyslovují jeho jméno. Olgoje údajně spatřil Mongolský pastevec. Olgoj prý ležel na zemi. Pastevec ho přikryl kotlíkem a utíkal od něj. Kotlík prý zežloutl, jakoby ho Olgoj začal rozleptávat nějakou kyselinou. Olgoje přitahuje podle některých teorií žlutá barva. V roce 1990 se po Olgojovi chorchojovi vydala pátrat česká výprava vedená známým Ivanem Mackerlem. Podle něho tento bájný tvor zabíjí pomocí elektrického proudu. Olgoj údajně přichází po dešti. Reaguje na otřesy půdy. Mě osobně Olgoj hodně zaujímá. Je to záhadný tvor a já bych chtěl znát odpověď na otázky zda existuje.



Příběh T-rexe

17. února 2010 v 17:00 | Jiří Kryštof Jarmar |  videa o dinosaurech

PŘÍBĚH T-REXE


Krev a její oběh

17. února 2010 v 14:33 | Jiří Kryštof Jarmar |  dinosauří zajímavosti
Jaká byla krev u dinosaurů? Neměli sauropodi potíže s dodáváním krve do hlavy|?? To jsou otázky, na které nevíme odpověď. Můžeme jen spekulovat. O krvi dinosaurů se dozvídáme jen díky dnešním plazům a savcům, s kterými dinosaury porovnáváme. Hledání odpovědí na otázky jako jsou jak měli dinosauři veliké srdce??? Jaký měli krevní oběh?? je velmi těžké. Většině paleontolgů se to jeví jako předem prohraný boj. Krevní oběh dinosaurů je založen pouze na hypotézách,. U dinosaurů musel být oběh vyjímečně silný, aby krev proudila všemi částmi těla. Srdce sauropodů muselo vydávat obrovský tlak, aby se krev dostala až do hlavy. Sauropodi měli krevní tlak pětinásobně větší než má člověk. Jenže paleontologové si pokládali otázku, jak se mohla krev dopravovat až na samotný vrchlek krku, tedy do mozku. Gravitační síla by totiž krev stáhla ihned zpět do těla. Proto museli mít sauropodi nejspíš systém vaků, který se otevíral v jediném směru. To zabraňovalo, aby se krev vracela zpět do těla a nedorazila tak k mozku. Jenže je tu problém. Sauropodi měli krk nesmírně dlouhý. Když se tedy potřebovali napít, museli svůj krk zklonit až k zemi. Krev by tím pádem proudila rychle do mozku a sauropod by zemřel. K tomu pravděpodobně sloužili zase vaky, které zabraňovali šíření krve do hlavy. Paleontologové tyto teorie ověřili pokusem na jediném dnešním zvířeti s dlouhým krkem, žirafě. Žirafa je vybavena čtyřmi vaky, podél moskové tepny a tím zajistí přísun krve až do mozku. Z tohoto pohybu krve zvaného peristaltický, paleontologové usoudili, že i sauropodi byli vybaveni podobným systémem. Theropodi tento systém mít nemuseli, protože měli dostatečně silné srdce, aby jeho tlak vynesl krev až do mozku. Jenže je tu otázka. Jaké měli dinosauři srdce??? Měli ho jako u plazů, nebo jako u savců. Větší pravděpodobnost se přiklání k srdci savců. U savců je totiž srdce vyvinutější a skládá se ze dvou horních a dvou spodních srdečních dutin. U savců se krev mnohem lépe okysličuje a dokáže vyvinout mnohem větší tlak. O těchto teoriích se ale stále může jen spekulovat, dokud se nenajde zfosilizovaný dinosaurus. Vědci bádají i po tom, kolik kolovalo v těle dinosaurů krve. Na tuto otázku známe z části odpověď. I když nevíme rozměry srdce. Paleontologové vychází ze vztahu člověka. Průměrná člověk o váze 90 - 100Kg má v těle 5-6 litrů krve. Tudíž jedna dvacetina hmotnosti. Budou-li paleontologové vycházet ze stejného poměru jako u člověka, mohlo by v těle Apatosaura vážícího 40 tun kolovat 2000 litrů krve. U průměrného živočicha jako byl například Maiasaurus, mohlo jeho tělem kolovat 200 litrů krve. Theropodi menších rozměrů, jako byli například Deinonychové, nemusdeli mít moc veliký tlak srdce. Deinonychové ale museli mít srdce, které pumpovalo hodně rychle, protože Deinonychové měli hodně rychlý metabolismus. O metabolismu ale napíšu až přšíště.

Příště - Metabolismus

Srdce savců, které se skládá ze 2 dutin


Systém vaků

Dinosauři malého vzrůstu, co dobyli svět paleontologie

17. února 2010 v 11:35 | Jiří Kryštof Jarmar |  dinosauří zajímavosti
Každý kdo se začal zajímat o dinosaury, byl uchvácen obřími rozměry dinosaurů. Ano. Dinosauři byli vyjímeční hlavně svou velikostí. Ale na ty malé se také nesmí zapomínat. Vždyť bez nich bychom nevěděli, jestli pravěcí plazi létali, nebo jakou dinosauři měli barvu. U jediného dinosaura, který byl veliký jenom 2 metry, se našli vnitřní orgány. Některé tito dinosauří průkopníky paleontologie zde uvedu.

Scipionyx

Tento ne moc veliký dinosaurus se našel v Itálii. Paleontologové mu hned dali přezdívku Ciro což v češtině znamená Číro. Scipionyx žil v období spodní křídy asi pžed 116 miliony let. Paleontologové našli jenom mládě. Ale jaké. Toto mládě scipionyxe dobylo svět paleontologie. Nádherně se u něj totiž zachovala střeva, játra, hrtan, svaly a měké tkáně. To poskytlo paleontologům mnoho poznatků o životě dinosaurů. Mládě se pravděpodobně někde v Itálii v období Křídy chtělo napít a sklouzlo do potůčku. Tam utonulo a voda nesla mrtvé mládě dál po proudu. Nakonec ho zanesla do stojatých a čistých vod. Tam mrtvolka klesla ke dnu a jemný písek ji začal zasypávat. Takhle asi nějak došlo k mumifikaci střev. Tento dinosaurus se objevil na povrchu zemském až v roce 2000 díky paleontologům Cristiano Sasso a Marco Signore. Vědci přišli ale až později, že je to mládě. Poznali to díky velikým očnicím. Dospělý jedinec mohl dorůstat délky 2 metrů. Toto mládě uhynulo asi ve věku 2 týdnů. Krátce po nálezu mláděte se Scipionyx stal ihned slavným. Nejen že byl prohlášen za prvního objeveného dinosaura v Itálii, ale i pro dochované vnitřní orgány. Na delší dobu se Scipionyx umisťoval na hlavní stránku časopisu Příroda. Tato novinka obletěla celý svět a různí vědci se začali sjíždět do Itálie na konference a zkoumali Scipionyxe. Odstraňování hornin a samotná pitva trvaly neuvěřitelných 300 hodin práce. Nakonec to tedy stálo za to. Krátká střeva Scipionyxe dokazují, že měl rychlé trávení a živil se drobnějšími organismi, například ještěrkami a savci. Avšak se dospělo k názoru, že Scipionyxové mohli lovit i ve skupinkách, tudíž i větší tvory.

TAXONOMIE - vědci zařadili Scipionyxe do kladu Theropodních Coelurosaurů. Je znám zatím jediný druh Scipionyx Samniticus.



Sinosauropteryx

Sinosauropteryx je dalším dinosaurem, který dobyl svět paleontologie. Tento ,,mrňous" byl veliký jen 98 centimetrů. Byl nalezen a popsán v Číně v roce 1996 paleontologem Ji Ji v provincii Beipiao. Na jeho hřbetě se zachovala vlákna peří. Sinosauropteryx má hned několik zvláštností. Jedna z nich je podivuhodně dlouhý ocas, který má 68 obratlů. Tento tvoreček žil v období Spodní Křídy před asi 122 miliony let. V břiše Sinosauropteryxe se našli pozůstatky jídla. Dále s v podbřiší našlo několik vajec o velikosti 26 milimetrů. Na Sinosauropteryxovi se našli drobná vlákna, která vědci identifikovali jako peří. U očí tyto vlákna dosahují velikosti 13 milimetrů. Na hřbetě jsou tyto vlákna delší a měří 36 milimetrů. Na ocase dosahují velikosti 4 centimetrů a na předloktí jsou dlouhá 14 milimetrů. To sloužilo asi k čechrání peří a k namlouvání samiček. Další velmi zajímavou částí Sinosauropteryxe je barva, kterou vědci objevili teprve v Lednu roku 2010. Paleontologové našli na těle Sinosauropteryxe drobné buňky zvané Melanosmy a porovnali je s buňkami u ptáků. Buňky se shodovali u některých barev peří a tak mohli paleontologové určit barvu Sinosauropteryxe. Finální barva byla, že Sinosauropteryxovo tmavé peří bylo načervenalé, v některých místech až kaštanové. Na ocase se mu střídali barvy oranžová s bílou a tvořili pruhy, jako u dnešních lemurů kata. Tělo měl oranžovohnědě zbarvené a převažovala oranžovožlutá. Na hlavě měl punkerskou až zrzavou chocholku.

TAXONOMIE - Vědci zařadli Sinosauropteryxe stejně jako předchozího Scipionyxe do kladu Coelurosaurů.


Anchiornis

Zde je další tvor, který je vyjímečný. Anchiornis dosahoval velikosto asi 30 centimetrů a žil v období Jury pžed 160 - 155 miliony let. Anchiornis je poměrně nový exemplář. Paleontolog Xing Xu ho popsal teprve v roce 2009. Anchiornis je bazálním zástupcem Troodonů. Neuměl létat, ale plachtit. Je vyjímečný tím, že je starší než velice známý Archeopteryx. U Anchiornise se vyvinuly dlouhé končetiny uzpůsobené k rychlému běhu. Jeho tělo bylo pokryto peřím jako u Archeopteryxe. Zadní křídla Anchiornise byly kratší než u jeho následovníka Mikroraprora. Zadní křídlo bylo tvořeno 13-14 pery, která byla přichycena k holení kosti. Na nártu měl Anchiornis připevněno 10-11 per. Další vyjímečnou zajímavostí je barva. Tu začli paleontologové zkoumat ihned po Sinosauropteryxovi, tudíž v roce 2010. Provedli stejný postup jako u Sinosauropteryxe. Zkoumali buňky zvané melanosmy a potom je porovnali s melanosmy ptáků. Vědci mohli vyzkoumat jaká barva pokrývala Anchiornisovo tělo. Většina těla Anchiornise byla šedé až černé barvy. Přední a zadní křídla měl Anchiornis bílá s černými špičkami. Peří na prstech a nohou bylo černé. Anchiornis měl na hlavě chocholku červené barvy. Na ocase měl bílý pruh s černými špičkami. Na holení kosti měl načepýřené šedé chocholky s černými špičkami.

TAXONOMIE - Vědci zařadili Anchiornise do čeledi Troodontidae a je znám zadím jediný druh Anchiornis Huxleyi

Příště bude pokračování

Cesta za dinosaury - soutěž část 3

16. února 2010 v 12:05 | Jiří Kryštof Jarmar |  DINO forum
A je tu další kolo.

Napiš celé bionomické jméno stegosaurida, který žil v období Jury před 165 mil. let v Evropě. Dorůstal délky okolo 5. metrů.

Jmenuj 2 největší oceány, které se rozprostíraly v pozdním Triasu.

Před kolika miliony let trvala svrchní Jura???

Napiš jaký je tvor na obrázku. Žil na Madagaskaru, v Anglii a Německu v období Permu před 280 miliony let. Měřil 25cm.

Kryptozoologie - úvod

16. února 2010 v 11:42 | Jiří Kryštof Jarmar |  kryptozoologie
PS: Omlouvám se za zpoždění článku, ale byl jsem nemocný a nemohl k počítači.

kryptozoologie - ÚVOD

Přežili dinosauři dodnes??? To je otázka nakterou bychom všichni chtěli znát odpověď. Odpovědi vědců říkají, že je to možné. Podle důkazů, které zanechávají domorodci na této planetě by dinosauři žít mohli. Právě domorodci viděli mnoho zajímavých tvorů v různých koutech světa. A většinou se ti tvorové podobají dinosaurům, kteří žili na území, kde viděli toho tvora. Například Čipekve. Tento záhadný tvor byl viděn domorodci v Africkém pralese a nejednou. Myslí si o něm, že je to pán pekla a uctívají ho. Čipekve se podobá nějakému spinosauridnímu dinosaurovi, jako byl například suchomimus nebo baryonyx. Toto ale bude stále záhadou, dokud se tento tvor nevyfotografuje. Kryptozoologové jsou vědci, kteří se zabývají právě existencí bájných tvorů. Zkoumají legendy a pověsti. Co takhle draci?? Co to bylo vlastně za zvířata?? Jsou hodně známí. Ale odkud se vzali?? Vymysleli si je lidé, nebo opravdu něco takového existovalo??? Mohli to být dinosauři?? Na tyto otázky se snaží přijít mnoho vědců. Například takový Phorusrhacos byl viděn na Madagaskaru ještě v 18. století. Odtud mohou pocházet legendy o obřích ptácích, kteří požírali skot. V této rubrice budu popisovat bájné tvory, jako je například asi nejznámější Lochneská příšera.

ČIPEKVE

MOKELE MBEMBE

OLGOJ CHORCHOJ

YETTI

NESSIE


MOŘSKÝ HAD

Vyhlášení 2. kola soutěže

13. února 2010 v 14:19 | Jiří Kryštof Jarmar |  DINO forum
Už jste všichni zase o kousek blíž k profesi paleontologa.

Haas získal štěteček
Haas vlastní - lupu, štěteček

Davna-historie získal kufřík
Davna-historie vlastní - kladívko, kufřík

Deinonych získal dláto
Deinonych vlastní - štěteček, dláto

Tom získal lupu
Tom vlastní - lupu, sádru

Mojeznamky získal kladívko
Mojeznamky vlastní - kladívko a kufřík